Na burinu se často díváte skrz prsty, ale přesto se může mnohdy jednat o velmi užitečné rostlinky, ze kterých si vyrobíte bylinné jíchy na hnojení či postřiky nebo je skvěle uplatníte v kuchyni. Pokud se přeci jen rozhodnete burinu ze své zahrady vyhnat, je na vás, zda zvolíte ekologický přístup nebo raději využijete účinnou chémii, jejíž použití ovšem má i tinné stránky.
Plevelem označujeme všechny rostliny, a dokonce i ty za normálních okolností jedlé či dokonce léčivé, které rostou tam, kde se nám to zrovna nehodí.
Ačkoli jsou smetanka lékařská nebo sedmikráska chudobka velmi užitečná a v kuchyni se hodí nejen do jarních salátů, v pečlivě udržovaném trávníku to jsou úhlavní nepřátelé číslo jedna. Stejně tak asi nebudete nadšeni, pokud vám zeleninové záhony kromě kulturní zeleniny ovládnou bršlice, žabinec nebo rozrazil.
Burina tu byla v minulosti a bude tu i dál. Je ovšem jen na nás, jak k němu budeme přistupovat. Zda ekologicky či pohodlnou cestou s použitím chemie.
PLETÍ A MULČOVÁNÍ V JEDNÉM
Burinu roste všude tam, kde má prostor. Takové udržované zeleninové záhony jsou k tomu jako předurčeny. Pohnojená půda plná živin umožňuje rychlé vzcházení burín ze semen, která se sem dostala z okolí. Příroda funguje tak, že má tendenci zakrýt všechna holá místa, čímž jsou v tomto případě pečlivě vypletány záhony. Pokud budete zahrádku plít pravidelně, bude tato práce méně úmorná.
K burinu ovšem můžete přistupovat ik jako užitečnému mulči a hnojivu v jednom. Při pletí stačí rostlinku vyjmout z půdy a nechat ji na záhonu s kořeny na vzduchu. Sluneční paprsky se postarají o jejich zaschnutí a burinu tak zároveň poslouží jako praktický přírodní mulč, který zakryje půdní povrch a navíc se postupným rozkladem vrátí do půdy v podobě důležité organické hmoty.
EKOLOGIE NEBO CHEMIE?
V dnešní době se na zahradničení snažíme dívat ze dvou stran. Buď lze při péči o zahrady využít prostředků na syntetické bázi, které je nutno si někde koupit (většinou nejsou ani moc levné), ale jejich použití bývá snadné a účinnost opravdu rychlá. Tyto výhody ovšem bývají vykoupeny určitými nedostatky.
Ačkoli může výrobce garantovat nezávadnost přípravku, ve skutečnosti nikdo neví, zda v půdě nezůstanou škodlivá rezidua, která se pak dostanou do pitné vody nebo do pěstovaných plodin a tím pádem i do našeho těla, které stojí na konci potravního řetězce.
Na druhé straně stojí ekologické metody likvidace plevelů, které ovšem bývají mnohem pracnější a často spočívají hlavně v prevenci. Jsou vykoupeny pravidelnou prací, ale vaší odměnou vám bude chemicky naprosto nezávadná zahrada, ze které si sklidíte zdravou zeleniny a ovoce. Jaký přístup tedy zvolit?
Jejich velkou nevýhodou bývá vysoký stupeň škodlivosti. Většinou je nemůžou aplikovat těhotné či kojící ženy. Nesmí s nimi přijít do styku ani děti, což samo o sobě vypovídá, že si s těmito přípravky na zahradu „vyléváme“ chemickou laboratoř.
Na druhou stranu je jejich účinnost rychlá. Většinou postřik stačí u zapojeného porostu zopakovat jednou nebe dvakrát a máte od buriny klid.
